Historie houslařství v Lubech

Začátky houslařství v Lubech (Schönbach) se datují k první polovině 17. století. Nejstarším dochovaným nástrojem je viola od Johanna Adama Pöpela s datem 1664. J.A.Pöpel byl prvním známým houslařem v Lubech a zakladatel Cechu houslařů v Markneukirchenu.

V 18. století v Lubech pracovalo více než 40 houslařů. V té době vznikla takzvaná Schönbašská (Lubská) houslařská škola, za jejímž zrodem stáli houslařské rodiny Plachtů, Sandnerů a Hoyerů.

V první polovině 19. století zde začíná vzrůstat manufakturní výroba, která vrhá špatné světlo na výrobu mistrovských nástrojů a odsouvá jí do pozadí. Výroba mistrovských nástrojů ale nikdy úplně neskončila.

V létě roku 1926 byl odhalen houslařský pomník, který vzdává hold všem neznámým houslařům a výrobcům hudebních nástrojů, jenž se zasloužili o rozvoj tohoto řemesla na Lubsku.

Po druhé světové válce odchází většina houslařů německé národnosti zpět do své vlasti, kde zakládají své nové dílny. Schönbach byl přejmenován na Luby.

V roce 1948 byly manufaktury znárodněny a sjednoceny do velkého podniku s názvem Cremona. Pod tímto závodem musí pracovat i mistři houslaři.

V roce 1989 byla Cremona zprivatizována a přejmenována na Strunal. Opět vznikají malé manufaktury a mistři houslaři se osamostatňují.

Závěrem je třeba říci, že tento stručný a jednoduchý výčet nemůže úplně pokrýt celou, mnohem bohatší historii houslařské výroby na Lubsku.